Dnes v noci je tomu neuvěřitelných 100 let od potopení ''nepotopitelného'' Titanicu.
Přibližně 2221 lidských životů a jejich osudů, které se té noci odehrálo nám nedají spát dodnes. Těžko si představit, jak strašné to muselo být. Nechť odpočívají v pokoji. Zapálila jsem za vás alespoň svíčku.


O Titanic se zajímám od doby, co jsem poprvé viděla Cameronův film, takže to už bude minimálně takových 8 let. Celou tu dlouhou dobu je mou vášní a koníčkem. Na Titanicu ve 3D jsem nakonec byla dvakrát, 5.dubna s přítelem v Plzni, kdy jsem se na konci filmu rozbrečela. Víc ale asi proto, že vidět ho na velkém plátně bylo tak úžasné. Že jsem měla tu možnost. Podruhé jsem si na něj pak zašla 10. dubna, kdy to bylo 100 let od vyplutí, ve městě, kde bydlím. Kino tu máme malé, bohužel, takže to není úplně ono, ale také to bylo pěkné a z kina jsem si udělala příjemnou noční procházku.

Cameron opět ukázal, že je král. Obraz byl ostrý, barevný, živý. Připadáte si, jako když stojíte vedle postav. A Titanic se vám ukáže v celé své kráse, tak veliký jako vám televize nemůže nabídnout. 3D efekt měl na mě největší účinek, když robot pátral v troskách vraku, při scénách, kdy se podpalubí plní vodou a na konci, když Rose leží na kusu dřeva. Byl to nejlepší film, jaký jsem kdy ve 3D viděla a ačkoliv jsem v kině byla přes 3 hodiny, oči mě nečekaně vůbec nebolely ani nepálily.

^{(omlouvám se za ten výraz, nevěděla jsem, že fotí :))}

Ke stoletému výročí vyšlo speciální číslo National Geographic, je tam skvělých 17 stránek nových a zajímavých informací o Titanicu a spousta kvalitních fotek. Mimo jiné je v balení oboustranný plakát, který už mi samozřejmě visí na zdi i s plakátem k filmu Titanic ve 3D, který mi přítel vzal v Cinestaru :) Jinak je o Titanicu psáno ještě v ABC, kde najdete i model potápějící se lodi ke slepení a kopii palubního lístku, ve 21. století, kde jsou spíše fotky a v Epoše. Jsem ráda, že se na tuhle vyjímečnou loď nezapomělo. ČT 24 odvysílala několik reportáží a nova se o Titanicu také zmínila.



Na několika mých oblíbených zahraničních blozích o Titanicu, které dost často navštěvuju, jsem se také dozvěděla o nové minisérii o Titanicu. Vysílá se na několika místech na světě právě v této době. Říkala jsem si, že by ho třeba ČT 1 mohla předabovat a ono se tak vážně stalo! Dneska jsem náhodou narazila na začínající 1. část a na druhou se můžete podívat zítra v 16:55, rozhodně to stojí za to.


Titanic narazil na ledovec ve 23:40, v přepočtu na naš čas se započítáním letního času, který v té době neexistoval, to bude asi v půl páté ráno.
Titanic nyní poklidně leží 3821 metrů pod hladinou v Atlantském oceánu už 100 let. Vědci předpokládají, že dalších 100 let už nepřežije. Pomalu ale jistě jej požírají bakterie, které dostali název právě podle něj - Halomonas titanicae. Stal se tak vodním hrobem pro více než 1500 mužů, žen a dětí, kteří tuto osudnou noc před 100 lety zemřeli.

Titanic je mou součástí. A navždy bude. Změnil můj život. Tohle každý nepochopí.
A jedna perlička nakonec: Věděli jste, že existují lidé, kteří si myslí, že Titanic byl jen film? :D

Z posledních pár dní... jsem tak nějak spokojená.
Mluvila jsem s mamkou přes skype, už mám téměř našetřeno na můj vysněný foťák, hodně čtu, jsem stále šťastně zamilovaná, jsem spokojená se svou ročníkovou prací z výtvarky (kterou teda ještě přes víkend dodělávám), zkušební maturity jsem ve škole (zatím) zvládla na výbornou. K tomu sluníčko, které přes polovinu týdne dodávalo energii. Vypadá to i na první tetování.

Woalá! Nový design :)

Ten předchozí mě už dlouho nudil, ale nenapadal mě žádný, za který ho vyměnit.. Až jeden den na praxi.
O víkendu jsem se do toho pustila, byl to boj, po tak dlouhé době a vůbec najít tu správnou kombinaci.
Konečný výsledek se mi ale hrozně líbí a jsem spokojená :) Mimo jiné, vyjadřuje moje momentální rozpoložení.
Doufám, že se bude líbit nejen mě..

Zavírám za sebou dveře a choulím se na svém oblíbeném křesle. Cítím, jak mi po tváři stékají slzy. Už dlouho jsem nebrečel, neměl bych s tím začínat, ale až moc dlouho jsem to v sobě držel. V hlavě neustále slyším tu větu :'' Nebreč, vždyť chlapi přece nepláčou..''. Ale copak nikdo nechápe, že mě také může něco trápit, a že mě to může bolet? Kdybych tak byl jako můj otec. Vždycky si zachová chladnou hlavu, vždycky ví, co udělat a vlastně na něm ani nikdy nepoznám, jak se doopravdy cítí. I na mámině pohřbu se tvářil jako na jedné z těch svých důležitých prezentací. Nejsem přece žádná citlivka, nejsem ani žádný metrosexuál, ale to neznamená, že nemůžu nic cítit. A proč bych nemohl cítit zrovna to samé jako dívka, která své pocity ventiluje pláčem?
Zavírám za sebou domovní dveře a cítím příval tepla na tvářích. Konečně doma, pomyslím si. Všude je zhasnuto a tak předpokládám, že se otec ještě nevrátil z práce a mířím po schodišti do svého pokoje. Představa hory úkolů a spousty učení je děsivá. Úzký proužek světla na podlaze mi dává tušit, že táta doma nakonec bude. Jemně tedy zaklepu a vstupuju dovnitř. Vidím tátu sedět na posteli. V ruce drží máminu fotku a brečí. V okamžiky, kdy mě spatří, stírá slzy a snaží se vše zamaskovat. Zeptá se, jak se mám, ale já neodpovím, mířím k němu a objímám ho. A to bylo poprvé a naposledy, co jsem ho viděl brečet, a přesto už vím, že jsme si něčím podobní.

Byla to moje slohovka na téma Nebreč, kluci přeci nepláčou..

Čas utíká čím dál rychleji a jarní prázdniny už mám za sebou. Strávila jsem je moc hezky, donutila jsem se udělat i něco k maturitě, kromě koukání na posla ztracených duší a tulení s tím nejdražším. Celkem jsem si i odpočinula, vyrobila si zrcadlo, zajela nakupovat do Německa, viděla se s tátou...

Až vám bude zle a vypijete flašku cinzanna, naložíte se do vany a necháte se kolébat, můžete zapomenout na všechny starosti. Musíte ale mít někoho, komu na vás záleží a kdo vás vytáhne dřív, než tam usnete nebo se utopíte.

Pro některé je to příjemný svátek, pro jiné svátek, který proklínají. Osobně ho nějak neřeším, jsem zastánce, že když má někdo někoho opravdu rád, měl by to dokazovat častěji :)
Každopádně, proč si neudělat hezký den, když už měl Frank volno.

Potěšil mě hned třemi dárky, které mi opravdu udělali radost, lepšího přítele bych mít nemohla.