ještě k tomu u filmu Kokain, který dávali včera, že :D
Miluju takové obrázky, je v tom něco, něco z nich vyzařuje. Jen musíte vidět nejen tu sprostou část...

Téměř všichni lidé pohybující se okolo mě to ví. Titanic je pro mě obrovská závislost a velká jednička v seznamu filmů. Nikdo mě ničím nepřesvědčí o opaku, ten komu se film nelíbí nebo se tomu jen směje, ten většinou nepochopil, ''co chtěl režisér říci'', jaké poselství film nese a i když vím, že to nemusí být šálek čaje každého, to že je film velký kus uměleckého díla to se uznat musí. Nebo vy byste takový film dokázali natočit?

Tak nějak probíhal včerejšek, přesněji, včerejší noc. Věřím, že lidé mají o mnoho neskutečně stereotypnější životy, a život s ním je úžasný ale i tak, ty všední dny občas musí probíhat podobně.

Poslední týden jsem byla dost nemocná, ale jako obvykle jsem myslela, že je to jen nachlazení nebo nějaká chřipka. Jenže když mi po týdnu bylo jen hůř a léky, které jsem do sebe ládovala skoro jako bonbony, vůbec nezabíraly, to už asi něco znamená. Včera večer mi bylo tak zle, že to jsem už hodně dlouho nezažila. Příznaky se podle wikipedie rovnaly zápalu plic (a s mým astmatem to není vůbec dobré) a tak jsem nějakou tu chvíli přemýšlela, co budu dělat. No o něco později mi odepsal táta a jelo se do nemocnice.

Bylo fakt příšerně, byla jsem ráda, že jsem tam došla. Z oddělení na oddělení, rentgen, další vyšetření, injekce, nějaké léky s sebou (Díky bohu, že si mě tam nenechaly!) a jelo se domů.
Nějak už jsem tu noc přežila, chvíli tu byl i táta se mnou, ale v půl čtvrté musel do práce a po čtvrté už jsem tu měla Franka.. Musím uznat, že je mi už konečně mnohem lépe a už si i sama udělám čaj :)

Jsem taky ráda, že v nemocnici byly sestričky hrozně hodné, dělá se mi totiž mdlo, když do mě ''píchaj'' injekce nebo když mi berou krev.
A nesmím zapomenout, na to, jak se mě staral Frank, když mi bylo opravdu hrozně a co pro mě udělal, když mohl jako jiný sedět na gauči. Vážně DĚKUJU ♥ Je ten nejlepší budoucí manžel ! :)

Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
(Robert Fulghum)

Když jsme se potkali, po těch letech, stejně bych neřekla, že to dopadne takhle.
Ale změnil jsi můj život, stejně jako já tvůj a zažili jsme toho spolu tolik báječného. Jen těžko si někdo dokáže představit, jak moc tě miluju a jak moc pro mě znamenáš.

Miluju, když vím, že na mě po náročném dni ve škole čekáš.
Miluju usínat vedle tebe.
Miluju ty naše noční rozhovory o všem.
Miluju, že vždycky mluvíš pravdu a nebojíš se svého názoru.
Miluju, jak něco vysvětluješ.
Miluju tvojí vůni a půjčování tvého oblečení.

Miluju, jak o mě pečuješ, když mi není dobře a co všechno pro mě děláš.

Miluju jídla, co mi vaříš.

Už nějakou dobu jsem měla chuť tohle napsat.